Soukromé podnikání se musí vyplácet. To znamená, že musí přinášet takové zisky, aby podnikateli stálo za to ho provozovat, aby se jím uživil a také zaplatil vše, co s ním souvisí a co zaplaceno být musí.
To je ale jenom teorie. A ta se jak známo nejednou i diametrálně liší od praxe, jež často není ani zdaleka tak dokonalá, jak by bylo třeba.
Je tu i celá řada případů, kdy se podnikatelé třeba i ze všech sil snaží udržet se nad vodou, ale nedaří se jim to. I kdyby dělali nevím co, ne a ne si vydělat tolik, aby se z toho dalo vyžít a udržet podnik v chodu. Někdy za to může obor, který nenalézá uplatnění, někdy za problémy vězí třeba rostoucí ceny vstupů, nízká solventnost odběratelů, vysoké daně a jiné povinné odvody, někdy i něco docela jiného. Důvodů, proč se nedaří, může být celá dlouhá řada.
A co si počít ve chvíli, když se někomu přestane dařit a jeho firma spěje ke krachu? To je různé. To záleží na mnoha faktorech. Ale jisté je tu jedno. A to, že pokud není taková živnost beznadějně ztracená, pokud je vidět aspoň to pověstné světýlko na konci tunelu, neměl by to podnikatel vzdávat. A měl by se snažit zachránit aspoň to, co se zachránit dá.
Nejednou stačí třeba i investice do modernizace nebo nějaké ty peníze na překlenutí těžkých časů a vše se zase v dobré obrátí. Jenže kde takové peníze vzít, pokud je dotyčný podnikatel nevlastní?
V takových chvílích přijde vhod půjčka. Ta ovšem jedině za předpokladu, že je finančně zajímavá a zároveň i dosažitelná. Což jsou i v případě hodně problematických zájemců vlastnosti hypotéky bez registru.
U té se totiž nemusí prokazovat ani vysoké příjmy žadatele, ani jeho dobře vypadající daňové přiznání, ani registry dlužníků bez jediného záznamu, ani jiné záležitosti, jež jsou typické dejme tomu pro bankovní půjčky. Tady stačí i jenom to, že může podnikatel prokázat schopnost splácet a že se nebankovní společnosti za řádné splacení zaručí zástavou nemovitosti. A rázem jsou peníze k dispozici a podnikání může jet dál.
