Chlór je chemický prvek, velmi reaktivní, který se v přírodě vyskytuje v obrovském množství. Je však zpravidla vázán ve sloučeninách a jednou z nejznámějších a v přírodě nejrozšířenějších je mořská sůl. Vypovídá o tom již samotný chemický vzorec NaCl.
Chlór je sice toxický plyn, který spolehlivě usmrtí veškeré živé organismy, ovšem nemohli bychom se bez něj obejít ani my. Je např. součástí kyseliny chlorovodíkové v žaludku, což si velice dobře uvědomují zejména lidé trpící žaludečními či dvanáctníkovými vředy.
Tabletový nebo přírodní chlór
Záleží samozřejmě na tom, v jaké formě je tento plyn navázán. Kromě kyseliny potřebné pro trávení lze chlór využít velice efektivně pro desinfekci bazénové vody. Jednou z možností, poměrně osvědčenou a zaběhnutou, jsou chlorové tablety, zde je tento prvek uvězněn ve sloučenině chlornanu sodného. Ten je však pro některé citlivé jedince nevhodný, může vyvolat alergické reakce pokožky a sliznic, zejména zarudnutí a svědění očí.
Mořská sůl jako desinfekční prostředek
Druhou možností, jak využít síly přírodního chlóru, je elektrolytický rozklad solného roztoku. Tento způsob se nazývá salinace, je k tomu zapotřebí se k tomu speciální mořské soli zbavené minerálních příměsí, která se vkládá do zařízení, jímž proudí stejnosměrný elektrický proud. Na elektrodách se pak uvolňují ionty sodíku a chlóru a chlorové ionty se velmi rychle slučují s vodíkem a kyslíkem do podoby kyseliny chlorné. Ta je velmi účinným desinfekčním prostředkem proti bakteriím a virům, ovšem zároveň je pro lidský organismus příznivější než chlornan sodný.
Někteří lidé zastávají názor, že je pak v bazénu voda slaná jako v moři, a že to škodí technickému vybavení, na pokožce zůstávají slané mapy a je nutné se neustále po opouštění bazénu sprchovat. To je však omyl, koncentrace bazénové soli je totiž velmi nízká, zhruba desetiprocentní ve srovnání s vodou v moři.
