Trauma je všeobecné označení pro situaci i následek. Jedná se o mimořádný silný a těžký zážitek, který by u většiny lidí vyvolal emoční tíseň, ochromení, šok, hrůzu či jinou formu extrémního stresu.
Vyvolávají ho události, při kterých jde o ohrožení života, zdraví, tělesné a/či psychické integrity jako nejdůležitějších hodnot pro každého člověka. Na vzniku traumatu se podílí i intenzita prožívání situace. Ne každá stresová situace přeroste ve své intenzitě až do traumatu, záleží na tom, jak ji vnímáme my sami.
Jeden ze stěžejních faktorů, který udává vznik traumatu je vnímaný pocit bezmoci – čím více prožívané bezmoci, tím větší pravděpodobnost traumatizace.
Traumatická situace je rovněž psychická a somatická reakce na extrémně silný stresující zážitek či na dlouhodobě působící stresovou situaci v našem životě.
Působením stresoru jsou narušeny a oslabeny psychické obrany a adaptační mechanismy pro vyrovnávání se se zátěží. Objeví se tedy na počátku nějaká extrémní situace, ve které se člověk dosud nenacházel, a proto nemá vytvořené strategie, jak ji zvládnout. Dochází zde také k oslabování výkonnosti psychiky v rámci obran a adaptačních mechanismů. To vše umocňuje závažnost dopadu traumatu a jeho intenzitu na naši psychiku.
Traumatizující událost je taková situace, která překračuje možnosti člověka ji emočně zvládnout.
Vliv na celý průběh má také osobnostní vulnerabilita, osobní, rodinné a celospolečenské zkušenosti, rodinné a kulturní normy.
Čím více je situace nepředvídatelná, tím snáze způsobí trauma – nepříjemné věci zvládneme daleko lépe, když o nich víme dopředu – naše psychika udělá nějaké aktivní kroky k tomu, aby se aktivovaly. Když však nevíme, co se bude dít a nemůžeme se připravit, naše tělo začne panikařit.
Pokud nezachytíme stresovou situaci včas a nevstřebáme dostatečně její příčiny, může mít vážné následky na celou naši osobnost, a především na naše zdraví.